Jeho virtuózní hra na kytaru nechává užaslé publikum s otázkou, jak dokáže jeden muž na jeden nástroj vytvořit polyfonii tolika vrstev. Základem Lavashova stylu je sice klasická vybrnkávací technika (à la Davy Graham, Bert Jansch, John Martyn), ale v duchu expanze tradičních forem do své hudby vkládá i prvky psychedelie, funku či naopak lyrické anebo dramatické balady. Před příchodem do Prahy nasbíral své hráčské zkušenosti v Londýně, kde hrál v devadesátých letech jazz i kabaret, často coby sideman někdejších pěveckých hvězd.
Jeho zpěv je syrově hluboký a uhrančivý, a vtáhne posluchače do skladeb, kde silné příběhy střídají poetické imprese. Díky vyspělé technice, která si nezadá s Justinovým talentem komponovat, jej vyhledávají ti nejrespektovanější čeští umělci – Lenka Dusilová, Michal Horáček, Sunflower Caravan, Monika Načeva, Radúza, DG 307 nebo Vladimír Merta.