Koncert čtyř předních českých komorních hráček představí klasické i současné skladby, které reflektují osobnost a životní osudy rakouské židovské houslistky Almy Rosé (1906–1944).
Hudebnice Silvie Hessová, Martina Bačová, Věra Binarová a Hana Baboráková Shabuová patří k předním komorním hráčkám a svým společným projektem Alma Ansámbl se představily posluchačům doma i ve světě. Hlavní ideou souboru je zachovat uměleckou individualitu sólistek a zároveň rozšiřovat tvorbu ve spojení hudby s výtvarným uměním, tancem a divadlem. Inspirací k založení Alma Ansámblu se stala osobnost i životní příběh významné hudebnice a houslistky Almy Rosé (1906-1944). Její umělecké vzdělání, ambice, láska k hudbě, a především její odvaha, zůstávají pro soubor velkou inspirací.
Alma Rosé byla rakouská houslistka a dirigentka židovského původu, její otec Arnold Rosé (Rosenblum) byl koncertním mistrem Vídeňské filharmonie, primáriem slavného Rosé Quartet a profesorem na konzervatoři ve Vídni. Její matka Justine byla sestrou hudebního skladatele Gustava Mahlera. Svoje jméno dostala po své tetě Almě Mahlerové. Ve 20. letech se stala známou houslistkou a díky svému otci se seznámila s českým houslovým virtuosem Vášou Příhodou (1900–1960), za kterého se v roce 1930 provdala. Jejím svědkem se stal spisovatel Franz Werfel (1890–1945). V roce 1932 založila Alma úspěšný dívčí orchestr „Die Wiener Walzermädeln”. Manželství s Vášou Příhodou se rozpadlo v polovině třicátých let. Po anšlusu Rakouska ztratili Alma i její otec Arnold práci, v létě zemřela matka Justine, rodinný majetek byl arizován. Zatímco Almin bratr Alfred se ženou emigrovali do Ameriky, ona s otcem uprchla do Londýna, kde se probíjeli nesnadno. Z tohoto důvodu odjela koncertovat do Holandska, odkud otce finančně podporovala. Po okupaci země se pokoušela uprchnout přes Francii do Švýcarska, ale na hranicích ji zatklo gestapo.
Přes internační tábor v Drancy ve Francii v roce 1943 odjela jedním z transportů do Osvětimi. V koncentračním táboře v Osvětimi pak Alma dostala za úkol vést ženský táborový orchestr. Orchestr musel hrát jak každé ráno, kdy vězni odcházeli na práci, tak i v neděli pro potěšení dozorců. Jako dirigentka byla náročná a vyžadovala maximální soustředění, proto byla některými hráčkami nenáviděna, věděla, že jen tak si mohou zachránit život. Během jejího působení nebyla žádná členka zavražděna. Alma Rosé se dožila pouhých 37 let. Poslední koncert odehrála 2. 4. 1944, o dva dny později umírá v Osvětimi za nevyjasněných okolností. Její otec zemřel v Londýně v srpnu 1946. Váša Příhoda, její bývalý manžel, se dozvídá o jejím osudu až po válce.