Bavit se sem chodily takové osobnosti jako tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk, velvyslanec Spojených států v Praze a mnozí další. Masarykova rodina (včetně Tomáše G. Masaryka) měla dokonce rezervovánu velkou lóži nad barem (dodnes se jí říká "Prezidentská lóže").
Odpoledne přicházely dámy s dcerami hledajíce potencionální manžely, večery a noci patřily pánům. Ve společnosti krásných žen, kvalitního vína a kubánských doutníků diskutovali o obchodu, dělali politiku a navazovali přátelství.
Líbivý sál Boccaccio i později, v dobách komunismu, evokoval přepych a "kapitalistické doupě neřesti" a byl využit ve filmech spojených s obdobím první republiky, např. Anděl s ďáblem v těle, v některém z dílů Hříšných lidí města pražského či v jednom z Případů majora Zemana.
V roce 1993 byla provedena kompletní rekonstrukce, která navrátila Boccacciu jeho původní krásu. Dodnes můžeme obdivovat původní parketovou podlahu poskládanou z dřevěných kazet, z nichž je každá z nich složena z devíti druhů orientálních dřev. V sále Boccacio se pravidelně konají koncerty vážné hudby, konference či večírky.
